Tuřany – Thurn – Tuan
Obec Tuřany v dnešním Karlovarském kraji se nachází zhruba 15 kilometrů východně od města Chebu a 5 km jižně od města Kynšperk nad Ohří. Toto území bylo při správní reformě roku 1850 postoupeno Chebskému okresu. V tomto stavu zůstává dodnes přičemž došlo ke spojení 3 vesnic a to Tuřan, Lipoltova a Návrší v jeden celek.
Dnešní název je odvozen z původního pojmenování Turm, tedy věž. Jednalo se nejspíše o tvrz vybavenou tímto architektonickým prvkem, i když archeologické ani písemné prameny neexistují. Původní obyvatelstvo s největší pravděpodobností přichází s vlnou německých kolonizátorů ve 12. až 13. století a volí si vhodnou lokalitu poblíž zdroje vody na vyvýšeném místě.
První zmínka o dnešních Tuřanech pochází z roku 1322. Je uváděna pod panstvím Kynšperk ve stejnojmenném farním obvodu. Léta páně 1362 je zmíněna v Leuchtenbergském lenním seznamu. Leuchtenberkové byl významným bavorským lankraběcím rodem, kterým patřili některé statky na tehdejším pomezí Českého království a Říše. Nejvíce se prosadili na Sokolovsku a na území Slavkovského lesa. Roku 1392 připadá do farního obvodu Dřenice a samotná vesnice čítá 2 osedlé a pána. To potvrzuje i chebská kniha tzv. „Musterungsbuch der Egerländer Bauernschaft“ a potvrzuje přijetí všech obyvatel do dřenické kollatury.
V období novověku je nejstarší zmínka o Tuřanech uvedena v Loketském urbáři hraběte Šlika z roku 1525. Ten zmiňuje mimo jiné i okolní obce jako Dobroš, Lipoltov, Odravu a Návrší. V té době patřili tyto zmíněné obce s Kynšperkem nad Ohří do přímé šlikovské zástavní správy. Po porážce stavovského povstání roku 1547 konfiskuje císař Ferdinand I. statky české šlechty. Mezi nejvíce postižené patří Šlikové, jimž je odebráno panství Loket a Kynšperk. Panství je následně zastaveno Jindřichu IV. z Plavna. Roku 1600 jsou tyto statky prodány rodu Nostitzů za 31 000 kop Míšeňských grošů (16 000 kop grošů českých – pokud bychom chtěli srovnat hodnotu dnes, tehdy bylo možné koupit za 5 grošů kopu tedy 60 vajec). Následně roku 1604 přechází panství do držení rodu Metternichů.
Z důvodu široké údolní roviny docházelo k záplavám ze šitbořského a lipoltovského potoka. V závěru 19. století tak vzniká zemědělský spolek Tuřany-Lipoltov. Ten má za cíl zvelebit půdu a louky v blízkém okolí. K tomu účelu vzniká po vzoru zemědělských škol jako např. v Chebu tzv. škola pro zakládání polí. Došlo k jednomu z prvních scelování pozemků na Chebsku. Tento plán měl velký úspěch což prokázala i rekordní sklizeň v následujícím roce. Důležitým prvek bylo také udržování vody v krajině. Před 1. světovou válkou se tak v Tuřanech a okolí nachází 7 rybníků, 2 prameny a 2 studny. Valná většina tohoto snažení byla zničena při melioracích v 50.-60. letech minulého století. Roku 1911 se dle dobových pramenů pořádala slavnost u příležitosti dokončení regulačních prací na šitbořském potoce a otevření stavidla. Z období mezi lety 1918 až 1945 se nedochovalo mnoho pramenů. Známé jsou útržky obecní účetní knihy z roku 1943 a fotografie a kresby statků. V předválečném období měli Tuřany okolo 50 obyvatel. Po skončení 2. světové války dochází k odsunu původního německého obyvatelstva. V případě okolních obcí bylo vysídleno takměř všechno obyvatelstvo až na výjimky týkající se potřebných pracovníků v důležitých odvětvích. Mnozí z nich směřovali směrem do Hessenska a Bavorska.
Pamětihodnosti:
Z původní zástavby sestávající z typických chebských statků s uzavřeným dvorem dodnes zůstávají zcela nebo částečně statky č.p. 1, 4, 5, 9, 10 a budova obecního úřadu. Za zmínku jistě stojí statek č.p. 3 se zachovalým hrázděným obytným domem, špýcharem, stodolou, chlévy a s přistavěnou polovenkovní pecí. Ten v současné době prochází rekonstrukcí a je vzorně udržovaný. Dále renovovaný statek č.p. 1. Zůstávají boží muka u statku č.p. 10 odkazující pravděpodobně na období Rakousko-Pruské války a pomník obětem 1. světové války na Návrší, který byl po roce 1945 přepracován na památník osvobození. Mezi další drobné kamenné památky náleží hraniční kameny a boží muka. Mezi zaniklé významné stavby náleží Thurnerův mlýn, stávající naproti statku č.p. 1. Ten je znám již od roku 1634. Největšího rozmachu zaznamenal před a po 1. světové válce, kdy byl vodní pohon doplněn roku 1934 dvojitou turbínou na elektřinu. Byla v něm situována také pekárna. Z bývalého objektu se zachovali pouze základy.
Součástí dnešní obce je také vesnice Lipoltov (něm. Lapitzfeld, egerlandsky Lappatzföld)
Její historie sahá až do přelomu 12. a 13. století, kdy bylo zboží darováno roku 1294 cisterciáckému klášteru ve Waldsassenu. Historicky se tato vesnice nacházela nedaleko od zemské hranice Chebska s Českým královstvím. K roku 1392 je zmiňována v berní knize. Dle zápisu čítala 3 osedlé. Od 14. století náleží do panství Mostov. Stejně tak jako obec Tuřany je roku 1850 převzata do okresu Cheb. Roku 1841 je v obci postavena dnes již neexistující škola. V té se vyučovali děti z Lipoltova, Návrší a Tuřan. V obci se také nacházela kampelička poskytující půjčky zemědělcům a pěveckému spolku. Bylo se taktéž možné pojistit proti nedostatku, požáru a nemoci dobytka.
Orná půda byla výnosná. Prospěla tomu i již zmíněná spolupráce na usměrnění potoků mezi obcí Tuřany a Lipoltov. Komunikačně byla vesnice roku 1903 propojena c.k. cestou do Jesenice. Roku 1921 ve vesnici žilo 100 obyvatel, všichni německé národnosti.
Pamětihodnosti:
Mezi nestarší a nejzajímavější památky patří kaplička datována před rokem 1782. Jde o sakrální stavbu obdélného půdorysu s trojbokým uzávěrem na západní straně. Dále jsou zachovány některé původní statky a budovy jako např. č.p. 1, 16 a 13.
Z původní zástavby sestávající z typických chebských statků s uzavřeným dvorem dodnes zůstávají zcela nebo částečně statky č.p. 1, 4, 5, 9, 10 a budova obecního úřadu. Za zmínku jistě stojí statek č.p. 3 se zachovalým hrázděným obytným domem, špýcharem, stodolou, chlévy a s přistavěnou polovenkovní pecí. Ten v současné době prochází rekonstrukcí a je vzorně udržovaný. Dále renovovaný statek č.p. 1. Zůstávají boží muka u statku č.p. 10 odkazující pravděpodobně na období Rakousko-Pruské války a pomník obětem 1. světové války na Návrší, který byl po roce 1945 přepracován na památník osvobození. Mezi další drobné kamenné památky náleží hraniční kameny a boží muka. Mezi zaniklé významné stavby náleží Thurnerův mlýn, stávající naproti statku č.p. 1. Ten je znám již od roku 1634. Největšího rozmachu zaznamenal před a po 1. světové válce, kdy byl vodní pohon doplněn roku 1934 dvojitou turbínou na elektřinu. Byla v něm situována také pekárna. Z bývalého objektu se zachovali pouze základy.
